Pevnost

V dálce se zaleskla světla pochodní a ozval se řev a dunivý zvuk. Kromě toho nic. Žádný obrys vojska, který by určoval jeho velikost, žádní vojáci v plátěných zbrojích. Jen stín probleskující žárem ohně. Černá armáda, která rozsévá stín a strach. V pevnosti se rozhostilo ticho. Lidé se v duchu modlili, vojáci čekali, až budou na dostřel. Jemný vánek přinášel vlhký vzduch od moře a čechral vlasy. Čas se zpomalil a Osud vyřkl ortel.

Východní pobřeží Istlirannu oplývá nejen rybami, ale i perlami a mořskými korály a většina zdejších obyvatel se živí rybolovem nebo obchodem. Je to poměrně bohatá oblast, ovšem značně okupovaná královstvím z nepříliš vzdáleného ostrova Scorpaen, který nese název podle ryby ropušnice, jež vévodí tamějším útesům.
Istlirannský obchodní ruch ohrožují především piráti z ostrova, ale i vláda krále Pagundura, který si na Istlirann už dlouho mne ruce.
Scorpaenští jsou z nějakého důvodu odolní a tvrdí lidé, plní odvahy a síly. Pocházejí z jiného místa, jejich kůže je tmavší a jsou mnohem urostlejší. Navíc je Scorpaen vojensky velmi silný, což umožňuje především hojná těžba zlata, kamení, rudy a jiných nerostných surovin, jimiž je velký ostrov přímo posetý. Z toho důvodu se mu také přezdívá Zlatý ostrov.
Východní pobřeží tvoří tři velká obchodní města – Lokey, Manus a Jechtar, která jsou ale z dřívější doby postavená na holém prostranství a nechráněna, neboť se postupně vyvinula z menších osad. Až zásahem panovníka knížete Debiana se vybudovala dodatečná opevnění, nebylo pro ně ale dostatek místa, jsou tedy nedostatečná. Proto se za nimi vybudovala pevnost, která je měla chránit a poskytnout jejich obyvatelům bezpečný úkryt. Byla důmyslně vystavěna u řeky Delty (je to řeka, která se mezi Manusem a Jechtarem vlévá do moře – a má také vtipný název, neboť město Manus stojí přímo u delty řeky Delty) a zabezpečena k zásobování i při dlouhém obléhání. Navíc v podzemních komplexech se mohli schovat lidé z pobřežních měst.


Pagundur zaútočil náhle a zrovna ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Jeho lodě s černými plachtami připluly v noci a vojáci v černých varkočích se zamalovanými tvářemi začali drancovat města. Ničili je, vypalovali a zabíjeli. Než se zpráva dostala do pevnosti, byla již dvě města zachvácena požárem. Nebylo už nutné poslat vojsko chránit pobřeží. Nebylo již co ani koho ochraňovat. A tak jen čekali, až a jestli vůbec přiběhnou lidé, aby se schovali a rozhodli se bránit pevnost. Otevřená válka s Pagundurem by znamenala prohru, potřebovali se bránit alespoň do doby, než dorazí posily z vnitrozemí.


Velitelé. Vysoké hodnosti, mnohaletá praxe. Zápas o čas i o život. Každý z vás střeží jeden slabý článek pevnosti. A je jen na vás, jak si s tím poradíte.
Severní brána, Říční brána, Oběšencova zeď, Mlýnská brána.


Zpět