Jsou prokletý, upsali duši ďáblu, lejstra krvavý, který za to můžou. Rej jejich těl ochabnul a slábnul, ale už si bohužel nepomůžou! „Zatracená práce,“ usmál se a krátce řek, „kosu mám, protože jsem řezník sám chtěl jsem mít svý jistý, svědomí mám čistý já jedinou jistotu mám, že nebudu sám.“
(Athellas 1. Súlimë 37 pátého věku neboli 1. března 1237)

Athellasovy postavy:

Athellas






Nůž není zbraň. Je to prostředek klidu, vždy když hladím jeho koženou rukojeť jsem klidnější a ne jen když se bojím nepřátel.
(Athellas 1. Súlimë 37 pátého věku neboli 1. března 1237)

Povídky:

Smrt na přání
Smrt po Londýnsku
Good morning, Mr. Bush

Medieval






Svět potemněl a nebylo to způsobeno jenom tím, že se blíží noc. Něco neznatelného, nenahmatatelného je ve vzduchu a každý to dokáže cítit, i když jen málokteří to umí pojmenovat. Možná, že jsme přece jen zašli příliš daleko a zlá moc na jihu se probudila. Kdo ví, jaká tajemství dřímají daleko za hranicí hvozdu, v rozlehlých pláních a vzdálených horách. Vždyť jen to málo, co sem dokázalo proniknout, mi nahání husí kůži. Nemám strach, ale chvěji se, protože ještě nejsem úplný blázen. Vím, že kdykoliv může přijít moje smrt, tichá a kradmá. Proto poslouchám varovné hlasy.
Vždycky, když mi je takhle a hlídka se úmorně vleče, pozoruji oblohu. Jen málo hvězd je vidět přes husté listí, pokud nevyšplhám hodně vysoko do koruny stromu. Září jak skřítčí drahokamy, jedinečné a neskonale krásné. V jejich svitu hledám naději a víru, protože nic jiného není tak stálé. Vše se tady mění, v Lese padajících stínů, včerejší přítel vás prodá za pár stříbrňáků. Nemůžete věřit svým rodným, skřítkům, elfům ani trpaslíkům, nemůžete věřit nikomu. Vlastně ani sami sobě, protože i ve vás dřímá zrada, připravená jen na okamžik, kdy uslyší tu správnou cenu. A uprostřed toho všeho, oáza míru a porozumění. Tak neskutečná věc na tomto krvavém bitevním poli. Někdy si myslím, že je to zázrak, ale jindy, když mi pochybnost syčí v hlavě jako had, se ptám: Za jakou cenu? Kolik se platí za to blyštivé štěstí? A ví to vůbec někdo?

(Athellas 27. Nénimë 37 pátého věku neboli 27. února 1237)




Athellasovy obrazy:









Zpět